St 11.3.2009, 14:32:30 

Polči  Pod tímto příspěvkem je příspěvek tomuto příspěvku předcházející.

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 609

Judas Priest - NightCrawler

St 11.3.2009, 14:13:49 

Polči  Pod tímto příspěvkem je příspěvek tomuto příspěvku předcházející.

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 609

Jethro Tull - Budapest

St 11.3.2009, 13:22:23 

Polči  Pod tímto příspěvkem je příspěvek tomuto příspěvku předcházející.

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 609

Tato "hadí" hra pobavila

Út 10.3.2009, 17:32:45 

pepazdepa   261125049  

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 813

Komu se líbil Impossible Guitar Man, tomhle se bude líbit i tohle. Komu se nelíbil, měl by se podívat, už jen kvůli zajímavému experimentu.

Pusťte si první video a řiďte se instrukcemi, video, o kterém se mluví, dám hned pod to první, abyste nemuseli ani extra okno otvírat. Enjoy!

Út 10.3.2009, 16:37:58 

Mulťák  sláva Polče!

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 3

Metááál!
Dreamtale - New Life
Jéjéjéé!!

Út 10.3.2009, 14:49:46 

Polči  Pod tímto příspěvkem je příspěvek tomuto příspěvku předcházející.

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 609

Edguy - Scarlet Rose

Út 10.3.2009, 14:19:27 

Piscot   321416521  Já to nechápu.

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 127

Banánek? Jinak teda hra je to podle mě pěkně trapná a o ničem...

Po 9.3.2009, 21:18:48 

Barney Rubble   415220794  Člen Kroužku Masochistů
Archivář místního fóra

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 134

No. Ty. Krávo. Inspirace pro pepovy teleshopingy delivered.

Po 9.3.2009, 20:30:45 

pepazdepa   261125049  

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 813

Po 9.3.2009, 20:24:05 

pepazdepa   261125049  

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 813

Metal Pron Solid 2! Coming soon to your local sex shops.

Po 9.3.2009, 17:49:40 

akrim.elf  Hébi héb kvaki kva
Kdo se bojí jezdit vlakem, nesmí na sraz.
Deti, ochutnejte z rezníka...
1 000 231 024 741 256 320 142 kulatých hvězdiček a 8 preclíkovitých

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 179

akrimino okienko mizernej okamžitej prózy...

O dievčatku, ktoré všetko bolelo...

V jednom dome, v jednej rodine žilo dievčatko, ktoré bolo veľmi choré a malo zlú opatrovateľku, kedže rodičia museli zarábať.

Tá ju vôbec nemala rada, takže i cez veľkú bolesť ležala tíško, aby ju nevyprovokovala ale i tak jej robila zle a nikdy jej u postieľky nenechala pohár vody, ak rodičia neboli doma a nechávala ju dlho samú.

Iba keď ocko s mamkou prišli, tvárila sa veľmi milo a obetavo ale dievčatko sa ošetrovateľky bálo a tak rodičom o tom, aká skutočne je ani nemuklo.

Raz ju ocko predtým, ako išiel do práce uložil do kresla v záhrade, bol krásny letný deň. Ale ošetrovateľka i teraz na ňu kašlala a pohár vody, čo jej mamička priniesla, bol už dávno prázdny.

Čo mala robiť, keď mala veľký smäd ale každý jej pohyb jej spôsoboval bolesť?

I dvojmo videla a vtom si všimla, že sa nad ňou skláňa nádherna žena v bielom rúchu, vlasy jej okolo tela viali a jemne ju pohladila po vlasoch...

Ale dievčatko sa bálo pani poprosiť o vodu.

-Prečo si stále taká smutná? Vždy, keď ťa vidím u okna sedieť, tak ti slzy tečú po tvári.

-Som nemocná a ošetrovateľka povedala, že to iba zem vytiahne ale ja nechcem mamku a ocka samého nechať.

Na tieto slová sa pani zachmúrila a dievčatku sa zazdalo, ako keby skrz ňu videla na vlka, ktorý práve preskočil plot ich záhrady.

Previnilo sa k pani priblížil a zostal stáť. Pani si pritisla ruku na spánok a chvíľku sama pre seba niečo hovorila.

-Hovorila som sama so sebou, budem ťa čakať v záhrade pre opustené zvieratká, náš šéf je docela chytrí, možno príde na dôvod tvojej bolesti.

Dievčatko síce celkom nerozumelo, ale nádej, že bude môcť behať, jej dala silu prekonať bolesť a zodvihnúť sa z kresla. Ale hneď nato dosť tvrdo dopadla na zem, ako sa pod ňou nôžky podlomili.

Pani si k nej kľakla a zapískala na vlka a niečo mu pošepla do ucha. Ten okamžite vzal dievčatko do svojich silných čelustí a rozbehol sa von zo záhrady, preskočil plot a...

Vzniesol sa do vzduchu, jeho obrovské laby sa s hrmotom odrážali od čistého vzduchu a mestá, polia, dediny utekali pod jeho krokmi.

Vzduch sa ochladil, keď vlk jemne položil dieťa do snehu u ošarpaného, ale čistého domčeku, z ktorého vytľapkal tučniak a prekvapene na nich pozrel.

Dievčatko sa zľaklo, keď sa z urny pri vchode zablesklo, ale to už ju známa pani tíšila. Iba teraz mala čierne šaty.

-Kva, kva kvááá čo sa deje? ozval sa tučniak, legračne prešlapujúc z nohy na nohu, asi mu bola zima.

Dievčatko bolo tak prekvapené, že tučniačik prehovoril, že zabudlo i na bolesť. Zatiaľ mu pani vysvetlila čo a ako.

Jej rozprávanie vyrušil veľký medveď a dievčatko vykríklo. Vlk sa do neho pustil a zahnal ho, ale asi sa pritom stratil, pretože sa už nevrátil a dievčatko s tučniakom a paňou ostali sami.

-Kva kvaááá kva, nehrala si si niekedy na cintoríne? opýtal sa ustarostene tučniak.

-Nie, pán tučniak, ale raz som na cintoríne spadla, odpovedalo dievčatko a rozmýšlalo, prečo sa ju pýta na tak divnú vec.

Tučniak ustarostne pohladil dievčatko po tvári a potom vytiahol z vrecka hodinky.

-Ja ti nepomôžem, maličká, pretože v nôžke máš črep z kosy, ty ho nevidíš, pretože si živá a moja kamarádka preto, že je.. ehm, slabo vidí. Ale ja som kedysik mal, ehm.. no bol som tiež chorý a preto ten črep vidím. Ale existuje iba jedne druh stvorení, ktoré ho môžu vytiahnuť a oslobodiť ťa od bolesti.

V tu chvíľu sa znova objavil medveď, záľubne sa na dievčatko pozrel ale pred tučniakovým pohľadom skrotol a iba zamrmlal, že vlk spadol do odpadnej jamy, keď sa spolu "hrali". Tučniak si iba vzdychol.

Zabehol na chvíľku do domčeka a zrazu sa do snehu niečo blýskavé zarylo. Bola to ovečka s čiernymi okuliarmi na nose a jej srsť sa trblietala ako zlato.

-Vysadneš si tuto na môjho priateľa...

-To nieje ovečka, ale baran? opýtalo sa dievčatko, ale ovečka zaryto tvrdila, že nieje baran ale ovca.

-Takže, pokračoval tučniak -priateľ ta zanesie na severné pláne, ale musíte sa tam dostať do polnoci, takže si daj dole tie okuliare...

Ovečka si vzdychla, tučniak pomohol dievčatku na jej chrbát, kde sa pevne chytila jeho srsti a pani sa s ňou rozlúčila,musela zostať, ale nepovedala, prečo.

Ovečka s dievčatkom na chrbte krokom vyrazila z brán záhrady, troška poskočila, aby vyskúšala, či sa jej dievčatko pevne drží. To ale dostalo kŕče, takže by sa, chúďa, nemohlo pustiť, ani keby chcelo. A to bolo dobre.

Pretože ovečksa si jedným trhnutím hlavy zhodila z očí okuliare, ktoré dopadli do snehu, zahrabala kopýtkami a rozbehla sa. Ak vlk dokázal behať vzduchom, tak ovečka dokázala vyvynúť takú rýchlosť, čo skok, to kráter do zeme, jej pekelné stakato sa rozliehalo planinou, ale i keď bežala, čo mohla a týrala zem, predsa len ich noc doháňala a vyzeralo to, že zvíťazí.

Nakoniec ovečka vysílením zakopla a dievčatko s hrsťou zlatej vlny vyletelo a...

Vznášalo sa v mesačnom svetle, okolo nej krúžilo biele mačiatko a zvädavo si ju prezeralo. Ani nebola prekvapené, keď sa jej opýtalo, čo tu chce.

A tak jej dievčatko rozpovedalo o svojom trápení a o všetkom, čo doteraz zažila a že ju milá paní a múdry tučniak práve sem poslali, že jej tu pomôžu. A potom sa rozplakala, pretože všade okolo bola noc a to znamenalo, že prišla neskoro.

Ale mačiatko jej jemne oblízlo tvár a pritúlilo sa k nej a jej blízkosť ako keby utíšila všetku tú bolesť. Ani si nevšimla, kedy sa objavil králiček, možno preto, že bol biely. A v ústach držal dáky kovový úlomok.

Vypľul ho na zem a svetlo zhaslo, dievčatko dopadlo do snehu vedľa unavenej ovečky s mačiatkom v náruči a pozorovalo toho králička, ktorý ju pozoroval a vôbec sa jej nebál. Dokonca, keď natiahla ruku, sa nechal pohladiť a neušiel.

Králiček chvíľku pozoroval dievčatko a potom prenikavo zapískal, všetko okolo sa začalo triasť a dievčatko prenikavo vykríklo.

Prebudilo sa v náručí svojho otecka a vôbec nič ju nebolelo. Pritisla sa k nemu a rozplakala.

Rodičia nevedeli, čo sa stalo, nemohli uveriť tomu malému zázraku, keď dievčatko onedlho už behalo a smialo sa ako ostatné deti.

A každý večer dávalo na okno dve kávy pre panie, dve rybky pre tučniaka a mačičku, troška medu pre strašlivého medveďa, kostičku pre vĺčka, cukrík pre ovečku a mrkvičku pre králička.

Králiček zamračene pozoroval úlomok kosy a potom ho uložil do hŕby pokladov, ktoré strážila jedna veľká zelená dračica. Iba nevedel, koľko úlomkov tej kosy na svete ešte je a koľko bolesti ešte môže spôsobiť.

Po 9.3.2009, 16:15:15 

Verush  Epický návrat Hraničářky z Ithilienu! Coming soon!

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 18

je tu první kapitola

Pro Polčiho: Toho růžovýho klobouku se brzo dočkáš.

,,Cože?!“ zařval kostěj a otočil se tak prudce, až se zamotal do svého červeného pláště a zakopl o lem tmavomodrého hábitu. Svalil se na studenou podlahu a groteskní korunka z falešného zlata (ano, slavný vládce Spamozemě byl tak trochu škudlil) se s zařinčením skutálela z jeho lebky. Vztekle zabručel několik slov, která by nebylo slušné napsat, natáhl se pro svou korunku a ztěžka se zvedl z omšelých, šedých dlaždic.

,,Cože?!“ opakoval Myyysha Ó Kostěný svůj dotaz, zatímco ze sebe sklepával špínu z podlahy – prach, nedopalky cigaret, roztrhané účtenky, mrtvé mouchy a krvavě červené bobky jeho ochočených pekelných švábů. ,,Ty mi hodláš tvrdit, že Antispam, největší záporák všech dob, obsadil Pevnost Posledního Spamu, místo důležitější než samotná Minas Lich, Kostějova věž?“

,,Pane,“ blekotal posel, ,,všechno je to pravda! On a ti jeho samojedi vnikli do pevnosti když jsme…eh…když jsme…“

,,Když jste co?“ dotíral Myyysha.

,,Ehm…když jsme dělali neslušné věci,“ zrudnul posel.

,,Jaké neslušné věci?“

,,Asi bych se s tím neměl chlubit, ale…ostatní říkali, že…eh....“ Posel zrudnul ještě víc.

,,Že co?“ Jak jste si jistě všimli, kostěje bavilo stresovat své poddané.

,,Že…nikdo jiný neumí…eh…polohu 81 tak dobře jako já.“ Muž teď byl rudý doslova jako zralé rajče.

,,Jakou polohu?“ nenechal se Myyysha odbýt.

Posel se naklonil ke kostějovi a cosi koktavě zašeptal. Myyyshovi se na lebce objevil škodolibý úsměv, který v zápětí přešel do křečovitého šklebu, jak se kostěj snažil nevybuchnut smíchy. Kostlivou rukou naznačil poslovi, aby se spakoval. Jakmile se za ním zavřely dveře, ctihodný vládce Spamozemě se rozřehtal jako kobyla.

Aby se uklidnil, snažil se přemýšlet o nových zprávách od nestydatého posla. Nechat naživu jediného člověka, aby šířil poplach – to byl přesně Antispamův styl, takže v tom posel určitě nelhal. Myyyshu napadlo, že by měl toho nestydu nechat zbičovat za takové nenadálé vyrušení. Chtěl se totiž dívat ze svého oblíbeného okna ve věži na moře, jenže pak přiběhl Nestyda. Ano, Nestyda, řekl si kostěj. Tak mu budu říkat. Vlastně je to jedno, napadlo ho vzápětí. Spamozem je v ohrožení a já s tím zase musím něco udělat, pomyslel si a vrátil se ke svému oknu.

Pokud si teď budete o Myyyshovi myslet něco nepěkného, nebudu vám to mít za zlé. Byl prostě takový. Nebo se alespoň takový zdál. Ale popojedem.

S úderem poledne, ani ne 3 hodiny po kostějově debatě s Nestydou (z toho si sami vyvoďte, jak byl Myyysha výkonný), vyletělo z věže hradu v Minas Lich pět poštovních holubů – každý nesl v zobáku jeden dopis.

Dva se rozletěli na východ, do země elfů, další na severo-západ – tam žijí kočovníci a podobná individua. Jeden rychle zmizel na sever. Ten poslední se motal jako opilý, takže nikdo nevěděl, kam vlastně letí.

O měsíc později…

V síni Myyyshy Ó Kostěného se sešla prapodivná společnost (Ano, správně – jsou to ti, kterým poslal holuby. Ale nečekejte, že vám dám čokoládu za to, že jste to uhodli, to vážně ne!)

První byl muž v ošuntělém kabátě. Na hlavě měl klobouk a za opaskem neskutečné množství mečů, nožů, katan, šurikenů a podobných věcí. Polči, největší spamer všech dob.

Vedle něj stála černovlasá žena. Černé byly i její oči, kožená zbroj a plašť. V botě měla zahnutý nůž a v ruce smotaný bič. To byla Akrim, další z pěti.

Také tam byl lovec a s ním elfa. Jako ostatní z jejího lidu měla dlouhé blond vlasy a zlato-zelené oči – stejnou barvu měly i její šaty. Pepa z města Dep a Samial, jeho věrná společnice.

Pětici doplňoval muž, stranící se od ostatních. Přes hlavu měl přehozenou černou kápi, takže mu nebylo vidět do tváře. Přes zda měla přehozený toulec s šípy a luk a zpod kápě, z msta kde nejspíš měl ústa, čouhala hustě kouřící dýmka. Stilgar, hotové ztělesnění tajemnosti.

Kostěj se ze svého vyvýšeného trůnu rozhlédl po přítomných a spokojeně přikývl. Byli tu všichni.

Pokračování příště...

Po 9.3.2009, 13:10:30 

Polči  Pod tímto příspěvkem je příspěvek tomuto příspěvku předcházející.

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 609

Freedom Call - Light Up The Sky

Po 9.3.2009, 11:52:55 

Piscot   321416521  Já to nechápu.

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 127

Pižkotovo okénko okopírované tvorby.

Have you ever thought about committing suicide?

Leaving the world behind?

The sorrow, the pain and the fear

of the unknown future

Delivering from any human needs and pressure

in just one second

Your cry for help is lost in this lonely world

in which you are completely alone

Nobody helps you when you're feeling down

and the loneliness is breaking your heart

It would be so simple to go down

the stairs of the final way

But the fear of the unknown world beyond,

of having nothing, of being nothing

Keeps you on your designated way

and takes away your longing for self-destruction

That is why

you will never commit suicide