St 11.2.2009, 10:22:40 

Stilgar   217580271  
Hlasatel Svaté Pravdy "Na oots.cy neříkáme "otravní paranoidní mamlasi", ale "kokoti"."

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 251

11.2.09

08:40

Realita: Americký prezident je černoch. Na oots.cy letí hromada žalobiček hrozící zahubit nás.

St 11.2.2009, 08:40:08 

myyysha   307132001  
 
Člen klubu "Hvězdotřpytní jsou banda otravných paranoidních mamlasů"
Člen charitativní organizace "pistole pro Josipa"

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 2171

Ok, corrected:

Drtivý dopad: Americký prezident je černoch. Na Zemi letí kometa hrozící zahubit život.

Armageddon: Americký prezident je černoch. Na Zemi letí asteroid hrozící zahubit život.

5th Element: Americký prezident je černoch. Na Zemi letí koule zla hrozící zahubit život.

Realita: Americký prezident je černoch. ...?

St 11.2.2009, 07:44:34 

myyysha   307132001  
 
Člen klubu "Hvězdotřpytní jsou banda otravných paranoidních mamlasů"
Člen charitativní organizace "pistole pro Josipa"

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 2171

Armageddon: Americký prezident je černoch. Na Zemi letí asteroid hrozící zahubit život.

5th Element: Americký prezident je černoch. Na Zemi letí koule zla hrozící zahubit život.

Realita: Americký prezident je černoch. ...?

Út 10.2.2009, 22:29:08 

LBD   373586689  

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 107

Neviem či som už dával ak nie tak moja chyba:
The White Stripes - Seven Nation Army

Út 10.2.2009, 21:49:23 

myyysha   307132001  
 
Člen klubu "Hvězdotřpytní jsou banda otravných paranoidních mamlasů"
Člen charitativní organizace "pistole pro Josipa"

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 2171

Lrn, faggots!

Út 10.2.2009, 20:48:37 

PJ   460427398  Písař Starého zákona dle §paragrafu§ ve službách snové Bohyně. Reformátor církve snové Bohyně. Každý, kdo neuposlechne cítění Bohyně, bude zastřelen. Odpustky lze zakoupit nejméně dva dny předem.
Kreslení učinilo z bílého tučňáka ve fraku černého tučňáka s bílými monterkami.

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 217

PJovo okénko tvorby z duše.

(A mohu poznamenat, že jsem to napsal jedním dechem a nečetl to po sobě. Snad to přejdete.)

Cesta ven

Rozhlédl se okolo sebe.

Nic neviděl.

Kolem byla rozedraná země, kusy betonu trčící k nebi, hlína prosáklá krví, louže po srážkách...a těla. Torza budov v okolí čněla k nebesům, oproti nim tak čistým a netknutým. Ovšem až na mračna plynu za nimi. Až na mrtvolné ticho, na zhasený život. Na zemi nezůstalo nic dobrého. Ale nebesa nečekala dlouho. Včera z nich pískala smrt, dneska bude zas. Ani červ se nepohnul.

Rozedraná a krvácející země před nimi padla. Zůstalo jen mnohých vojáků, co je sem poslali vrazi. Vojáků, lačnících po krvi, aby se zabavili.

Rozhlížel se a nic neviděl. Neviděl nic, co stojí za to vidět.

Když zvedl zrak, uviděl holou pláň rozervaných kusů civilizace. Zbytků místa, kde žili lidé. Kde žil i on a ti, které znal. Tam, kde si před nedávnem klidně povídali o tom, co je zajímalo. Byli jen kluci. A nebylo to tak dlouho.

Už to neviděl. Byl pryč a znepokojivě jistě to tušil v hlavě.

Nepamatoval si, jak dokázali ubránit Staré sídliště. Nezajímalo ho to. To málo, co měl, zahubila válka. Z jeho domova je torzo bez tepla, jen holá, očouzená zeď. Z míst, na které měl dobré vzpomínky, zbyl jen prach. A jeho kamarádi leží naskládaní, jeden po druhém, v různých částech místa, tam, kde žili, tam, kam je chodil navštěvovat a bavit se.

To, co bylo předtím, zmizelo. Jeho malicherné problémy také.

Zmizel jeho život. Byl v nenávratnu. Dříve si ho nevážil. A nyní z něj zbyla jen oživlá tělesná schránka. Kus masa, co po ničem netoužil. Někdo...ne, něco. Strnulý výraz, oči, co nemrkají, jizva na tváři, ruce schopné čehokoli, tělo, které necítilo bolest. Už dávno ji necítilo, stejně jako on. Už dávno tím vším pohrdal.

A přesto to bylo to jediné, co mu zbylo.

Nyní hledal cestu ven. Nevěděl proč, ale chtěl utéct. Odejít od toho všeho, co ho tížilo, od zbytků jeho někdejšího štěstí. Chtěl utéct, aby zapomněl.

Jenomže to si jenom nalhával. Nepřátel je mnoho. Dobře věděl, že tam zemře, jen si to sám pro sebe zdůvodnil smyslem. Těšil se. Těšil se na svůj klid.

"Probijeme si cestu." zašeptal ke své zahradě stejných soch, co byli jeho kamarádi.

Cestu. Jen projde. Vezme jich pár s sebou a půjde někam, kde je spravedlnost v žití. Jen se nenechat lacino. To by bylo moc jednoduché.

V rukou ho tížila útočná puška.

Držel ji akorát tak pevně, aby nespadla na zem. Za páskem dva zásobníky, jeden granát. V druhé ruce dlouhý bajonet, pozůstatek po jeho dědovi. Na nohou pár těžkých bot, v očích smrt a v duši temnotu.

Pevněji sevřel svou zbraň, jeho bota udělala šlápotu do bahna okolo, pak se odrazila, nechala za sebou otisk a on se vydal kupředu. Neběžel, neutíkal, nekráčel ani nešel. Pohyboval se stále stejnou rychlostí, se strašlivou neúnavností, bez emocí. Nezastavoval se.

Nedocházelo mu, čí jsou ty kroky, co slyší za sebou. Ty ho nezajímají.

Padnou jako všechno ostatní.

Dostal sílu do paží a do nohou. Dostal ji i do hlavy a do srdce, krev mu bublala, jako kdyby vřela, ale nezrychloval.

I jemu samotnému připadaly jeho pohyby mdlé a pomalé.

Jenže když procházel rozbombardovanou stokou, v očích se mu náhle zjevila cizí uniforma. Ruka mu cukla a prst dostal křeč, v okamžiku vylétla z hlavně jediná kulka, co prošla skrz vojákovo čelo, dostala se skrze kaši až do týla, kde prolétnuvše lebkou naplnila jeho helmu šedohnědou kaší, roztočila ji ve vzduchu a nechala ji dopadnout na zaprášený beton opodál.

V tu chvíli vzduch zhoustl a zorné pole se naplnilo výhružnou červení. Instinktivně sevřel prsty svůj bajonet, ani nemrkl a běžel dál, kde potkal další překvapené nepřátele.

Cítil, jak mu kolem oka sviští smrt, cítil, jak mu jiná pronikla do ramene, ale nevěnoval tomu nejmenší pozornost. Vyrazil několika kroky hned za svými výstřely, které rozpáraly jeden krk. Stejně tak si poradil jeho nůž, zbarvil se do světle rudé, když ho vytahoval z krku druhého.

Sotva se objevil ve vchodu stanu další z nich a napřáhl zbraň, uviděl malý student naději, že oni dva byli jeho posledními obětmi. Jenže kroky, dusající za ním se objevily stejně rychle jako onen voják, který stačil jednou stisknout spoušť, jednou minout, a pak se jen chytit za stehno a kvůli dalšímu náboji zemřít.

Naději na smrt však ještě neztratil.

Museli vyjít z rokle na volné prostranství.

Zastavil.

Pohlédl na krvácející těla, co za ním zůstala. Kdysi ho zabíjení děsilo. Je to dlouho. Strašlivě dlouho. Zrovna předevčírem jen s křečí mačkal spoušť.

Odvrátil se s tváří a srdcem stejně kamennými jako předtím.

"Bratři!" oslovil šlápoty v bahně za ním, "Na ně!!!"

Začal si s potěšením broukat jakousi píseň, na kterou si vzpomněl. Šeptal si ji tiše, aby ji jen on sám slyšel, aby se naposledy kochal tím pocitem, že něco dokázal. Věděl, že to není pravda, ale když vyrážel z kráteru a někteří z jeho bratří začali padat pod rychlostí střel coilgunu, když z jejich těl tryskaly svazky krve, když docházeli pokoje, běžel dál a ignoroval svět. Ale aby mu ještě uštědřil ránu, pozvedl pažbu ke svému rameni a vystřelil po prvním z nich, který vstal a namířil hlavní. I střelec z coilgunu za okamžik padl jedním z ostrostřelců, a zatímco počaly létat granáty jejich směrem, a sotva těly jejich vrhačů procházel další a další kov, on se zastínil kusem panelu.

Nebe se mezitím zatáhlo.

Dalo mu znamení. Nenechá ho dlouho čekat.

Znova zařval jako raněné zvíře, studenými prsty sáhl za opasek, chytil pojistku mezi zuby, vytrhl ji a mrštil granátem do blízkého zákopu se stanem.

Cáry stanu a těl v mžiku zaplnily prostor zákopu, kam po chvilce skočily i jeho těžké boty. Vtom se vynořily další tři nepřátelské postavy, a ihned začaly střílet, zatímco on důvěřoval svému reflexu a cuknul sebou doleva, takže pouze jediná střela zasáhla jeho stehno, kde se ale minula účinkem.

Bolest už ani nepocítil, takže mu nic nebránilo opětovat palbu, po které jeden z útočníků padl k zemi, druhý ho však zachytil, neboť slyšel, jak mladíkovi cvaklo v pušce, ale z jejího ústí se nic nedostalo.

Třetí z nich proto pečlivě zamířil na jeho hlavu, aby neplýtval.

Jemu znovu svitla naděje, ale než si to stačil uvědomit, jeho levačka se vztekle vymrštila, otáčky čepele prořízly vzduch a špička se nekompromisně dostala mezi žebra překvapeného vojáka. Ještě stačil stisknout spoušť a minout, zatímco se druhý lekl, pustil zraněného druha a pořádně uchopil svou zbraň.

Mladíkovi však mezitím stoupla bolest do nohy, ale přesto dokázal udělat krok blíž.

A ještě druhý.

Ve chvíli, kdy nervózní voják nahmatával svůj samopal, zíral do kamenných očí neúprosného mladíka, si právě onen mladík přetočil v ruce zbraň a všechnu svou sílu opřel proti němu. Pažba mu rozbila čelist dřív, než stačil uhnout, druhá rána do krku ho přinutila vykašlat trochu krve nakonec byl zastřelen svou vlastní zbraní.

Mladík se opět napřímil, a když zjistil, že osaměl, vyměnil zásobník své pušky a sebral si z bláta zkrvavenou kudlu.

Náhle uslyšel chabnoucí hlas u svých nohou.

Zprvu ho ignoroval, ale pak se rozhodl mu prokázat laskavost.

Podíval se na zkrvavené tělo polomrtvého muže, pak pohlédl skrz mušku na jeho obličej.

A potom mu dopřál něco, co nedokázal dopřát on jemu.

Dal mu klid.

Když vzhlédl, oklepal se a s lehkými obtížemi se vyhrabal ven z díry, na jejímž vrchu byl připraven okamžitě střílet.

Tehdy pocítil překvapení.

Nebylo po kom.

Když se pak podezřívavě plížil dál, nenarazil na nikoho z nepřátel.

V dýmajících troskách, mezi hromadami cihel a dřeva, v dalších dírách po bombách, ani za zbytky zdí nenašel nikoho jiného, než přeživší část svých bratrů.

A když se před nimi poté otevřela zeleň a sluneční svit jim skrze rozbourané vysoké budovy pronikl do očí, pochopili, že to dokázali.

Pochopili, že jim nestáli za ty ztráty.

Vykročili do hájku a z něj pak na cestu kolem rybníků, kde se pokoušeli ulehčit raněným.

Okolo nich najednou zurčel život, létal hmyz a i ve vodě se čas od času objevily kruhy.

Špatné na tom místě bylo jediné. Nikdo z nich z toho neměl radost.

Út 10.2.2009, 19:09:51 

LBD   373586689  

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 107

Hra Hra Hraj sa s kockamy...

Út 10.2.2009, 11:33:29 

myyysha   307132001  
 
Člen klubu "Hvězdotřpytní jsou banda otravných paranoidních mamlasů"
Člen charitativní organizace "pistole pro Josipa"

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 2171

Po 9.2.2009, 22:38:40 

myyysha   307132001  
 
Člen klubu "Hvězdotřpytní jsou banda otravných paranoidních mamlasů"
Člen charitativní organizace "pistole pro Josipa"

Zobrazit reakce na přízpěvek, počet přízpěvků v tomto vlákně: 2171

Není to 100% čisté, ale drsný nápad

http://www.youtube.com/watch?v=o_cib7Tk4IQ